Učitelka s pětatřicetiletou praxí odešla ze školy.
Možná to zní dramaticky, ale ve skutečnosti to bylo jedno z nejtěžších a zároveň nejodvážnějších rozhodnutí mého života. Roky jsem učila děti první stupně, tvořila pomůcky, běhala mezi tabulí, přípravami, třídními schůzkami a nekončící administrativou. A pak jsem si jednoho dne uvědomila, že mě systém nutí dělat všechno možné – jen ne to, co miluju nejvíc: učit děti hravě a s radostí.

Kdo kdy stál před tabulí, ví, o čem mluvím.
Papíry. Porady. Nové povinnosti. ŠVP, které se píšou a přepisují rychleji, než se stíhá učit. Přetížené děti. Přetížené učitelky. A tlak, který se nesnižuje. Z původní radosti z učení se pomalu stával závod. A já jsem cítila, že pokud se nezastavím, bude mě to stát víc, než chci obětovat.

A tak jsem udělala krok, který si mnoho kolegyň v duchu přeje, ale málokterá se odhodlá: odešla jsem. Nejprve jen na neplacenévolno do konce školního roku. V té době jsem si uvědomila, že tu pauzu potřebuji delší.

Jenže učitelka nejde přestat být učitelkou.
Jen změní způsob. Aspoň tedy já.

Nechtěla jsem odejít od dětí. Chtěla jsem jen konečně dělat věci tak, jak jim opravdu pomáhají – hravě, názorně, jednoduše. Začala jsem tvořit materiály, které jsem léta používala ve třídě. Jednu sadu karet. Jeden pracovní list. Jednu hru. Jedno malé „A co kdybych zkusila…?“.

A z toho „malého pokusu“ vznikla značka Hravě výukou – Učitelka Věrka, kterou dnes používá spousta učitelek a ještě více dětí.
Den ode dne se na mě obracely kolegyně, které chtěly přesně to, co mi ve škole tolik chybělo: pomůcky, které mají hlavu a patu, šetří čas a děti je milují.

A najednou jsem učila víc než kdy dřív.
Jen ne ve třídě.

Dnes mám jiné papíry, jiné starosti, jiný režim… ale jednu věc mám úplně stejnou: stále jsem učitelka. Jen místo 20 dětí ve třídě mám dnes děti po celé republice. A nejen u nás, ale i na Slovensku. A pořád věřím, že když se výuka dělá hravě, laskavě a s respektem k dětem, nemusí být školství strašák.

Neodešla jsem od dětí.
Jen jsem si našla cestu, která jim nakonec pomáhá ještě víc.